DIOS

DIOS (Ladislav Klíma)
Premiéra: 2017 (marionety, 90 min. vč. 30 min. přestávky)
Osoby a obsazení: vévoda Dios – Jan Pařil, vévodkyně Tenebra a Gyna- Marie Zelbová, Iron – Martin Učík, j. h., sluha Anton – Michal Ježek, služka Luisa – Anna Zviebel, loutky vodí – Tereza Simandlová, Míša Nosková, Denis Anfilov, scéna a návrh loutek – David Deutscha, výroba loutek studenti SUPŠ Kamila Čelikovského, kostýmy – Bára Husová Anfilov, světlo – Tomáš, zvuk / hudba – Ondřej Dobisík a Václav Hrtan, inspice, scénář a režie – LPF.

Hra byla napsána mezi květnem a srpnem roku 1927, Klíma ji diktoval své družce Kamile Lososové z nemocničního lůžka. Po 90 letech mezi lednem a květnem roku 2017 upravuje (dramatizace, zkrácení) LPF scénář pro potřeby loutkové scény.

DIOS 2017
Drama Dios může být chápáno jako surrealistický, sadomasochistcko – existenciální horor o nenaplnitelnosti egoerotické touhy po všemoci.

Návrh charakteristiky jednotlivých postav:

Dios obecně: zvrácený animus. Je posedlý absolutní zvrhlostí mocí, masivní póza vyšinuté inteligence, unikající všemi prostředky z reality, projevující se extrémním, přebujelým sebevědomím v temné formě mystického sebezbožštění. Možný výraz Klímova duchovního kolapsu. Temné Slunce- Saturn – zvrácená karma, probleskuje mocná negativní Jupiterská energie, vrcholná manipulace, ovládání všeho.

Charakter Diose pro herce: Maniodepresivní typ plně ponořený ve svém diototalismns, který demonstruje ve vášnivých, pohrdavých promluvám k druhým i sobě, kdy ožívá z jinak letargického stavu, vyjadřuje se teatrálními až manickými gesty a mluvou. Celkově stařecké pomalé pohyby a gesta se střídají s prudkým vzedmutím energie s explozí pohybů a gest. Pak opět upadá do křesla ve strnulosti a letargii, možná i temná, těžká sebereflexe.

Tenebra obecně: zvrácená anima. Povrchní více méně zrcadlový obraz Diose ovšem se vší ženskou úskočnosti a pýchou. Charakterizuje jí velká nejistota, ze které vychází až panická arogance a snaha o skrytou manipulaci na nejnižší úrovni. Zvrácená karma, negativní luneární energie, podezíravost, podlost…

Charakter Tenebry pro herce: silně neurotická, afektovaná, přeskakující hlas, cukavé pohyby, časté přecházení, zbrklé hysterické výpady a stahováni se střídá s občasnou chvilkovou strnulostí před Diosem, těžce krocená stíha – otáčení se neustále ve střehu atd.

Gina obecně: extremně submisivní a rigidní anima. Víceméně idealizovaný opak Tenebry, možná je její bezmezné zamilování účinný způsob manipulace s Diosem a udržení si výhodné pozice. Nejistota a sebezapírání jsou částečně vrozené, částečně vypěstované jako způsob pasivního sebeprosazování. V

podstatě dobrá jemná a obětavá duše, ovšem prezentovaná oběť může byt i masochistická póza vyhovující Diosovi. Temné pudy jsou potlačené, působí svůdně svou duševní čistotou až éteričností, zároveň se dokáže chovat ve své vnitřní nejistotě pevně a odhodlaně. Negativní, zapírající se Venuše, pozitivní Luna v případě zrcadlení Diosova světla. Dobrotivost, obětavost, služebnost, vyčkávání na zaslouženou moc a uznání.

Charakter Giny pro herce: silně submisivní proto víceméně strnulá, bez výrazných gest, tichá až kuňkavá. Ve vypjatých okamžicích se projevuje rozhodnost a až fanatická odvaha světice. Vznešená pomalá chůze a jemné lehce neurotické posunky. Svým projevem výrazně kontrastuje se ostatními nervními a roztěkanými postavami, výjma Luisy, která je ve své plebejské prostotě a přímosti do jisté míry její nápodobou.

Iron obecně: částečně alter ego Klímy, podobně jako Dios. Literát, těžký alkoholik, vysoce inteligentní, kritický vůči všemu a všem. Umně využívá přízně svého mecenáše Diose, kterého baví svým vytříbeným intelektem a šaškovstvím. Diose a Irona sbližuje jejich pocit vyvolenosti a notný cynismus. Alkoholismus a chudoba Irona poněkud degradují, nicméně jediný Iron vystupuje před Diosem suveréne a s notnou drzostí. Negativní Saturn v opozici k nezvládatelnému Jupiteru uspíší odchod sebevraždou viz. básníci G. De Nerval, S. Jesenin atd.

Charakter Irona pro herce: odrzlý opilec, vyjadřuje se teatrálně až afektovaně Vlivem alkoholu se potácí, mumlá, drmolí, blábolí, ale nejistotu nesený svou vyvolenosti nepřiznává. V opilosti se motá, rozhazuje rukama, padá, boří krb, válí se a plazí po zemi atd. Jindy chvíli stojí zpříma a suveréně deklamuje.

Luisa a Anton: svérázný plebejský páreček protikladný ale dobře korespondující. Luisa je klidná, soucitná soustředěná na své zájmy. Anton je primitivní lokaj, přisprostlý socialista, slaboch je li třeba i hrubý násilník hrdý na svojí loajalitu k Diosovi. Svým působením na scéně vnášejí přímočarou, uzemněnou lidsky nízkou energii jako kontrast k vyšinuté, realitu popírající aristokratické společnosti.

Denis 16.9. 2017